Začátkem září se naše „sedmička“ vydala na dobrodružství, na které jen tak nezapomene. Vyrazili jsme 4. září pěšky ze školy, a to rovnou lesem. Cesta nebyla jen tak obyčejná – čekaly nás malé úkoly, soutěže, a hlavně spousta smíchu.
Na Háji jsme se chopili vařeček a v kotlíku uvařili vlastní polévku – a světe div se, byla jedlá! Odpoledne se neslo ve znamení her, kde jsme museli držet při sobě jako tým. Ale opravdový vrchol dne přišel večer: táborák, buřty, a povídání. Pak přišel bobřík odvahy. Srdce bušila, nohy občas váhaly, ale každý z nás to zvládl.
Jenže pak… přišla bouřka. Obloha se rozsvěcovala blesky a hromy burácely nad hlavami. Přiznáme se – báli jsme se všichni. Ale právě tohle nás možná spojilo ještě víc než všechny hry dohromady. Seděli jsme schoulení v jurtě, naslouchali dešti bubnujícímu na plachtu a byli rádi, že jsme spolu.
Ráno jsme se rozhýbali rozcvičkou (někdo více, někdo méně nadšeně), posilnili se snídaní a po společném úklidu nastal návrat domů. Šli jsme sice unavení, ale s hlavou plnou zážitků, které nás budou hřát ještě dlouho.
Tenhle teambuilding nebyl jen o hrách a výletech. Byl hlavně o tom, že jsme se stali partou, která si může věřit – i když venku zuří bouřka.
